Co jsou to proroctví?

Co jsou to proroctví? Jak vidět do budoucnosti? Může tajemství směřování věcí odhalit pohled do temného zrcadla? Jaké metody používal král proroků Nostradamus? A kolik proroctví se vyplnilo ve srovnání s tím, kolik se jich nedošlo uskutečnění? Proč jsou některé předpovědi tak blízko pravdě, proč odhalí mnoho možností a pak se přece minou realitou, protože jedna jejich část nevyjde? Proč jsou předpovědi tak křehké a někdy zapeklitě pevné až neotřesitelné? Proč to tak je? To jsou všechno otázky, které zajímají hladovou duši, otázky, které jsou věčné a přesto mnohokrát dobře zodpovězené. To, jak na ně někdo odpoví, je však více dané tím, ke komu mluví, než samotnou věčnou pravdou či nepravdou. Nebudu se na ně snažit jakkoli odpovědět a odpovědi, které dám, jsou relativní jako samo univerzum. Občas na mě ale dolehnou některá tušení a já jsem pak konfrontován s tím, že činím proroctví, proto bych rád naznačil, jak je v tu chvíli chápu:

Proroctví samo o sobě není nic tak nadpřirozeného. Většinou lze docela dobře dopředu předpovědět, co se bude dít a jak se lidé zachovají, zvláště pak na politické úrovni. Jde jen o to s čistým zrakem vidět, co máme před očima, a uvědomit si to, co nám ještě média nepředkládají v podobě přímých tvrzení. Je to jen protažení našeho pohledu. Ze stejného důvodu se proroctví mýlí, protože uvažují jen o jedné z mnoha variant cest, kterými se události mohou odvíjet. Znáte-li pak cesty duše, je snadné předpovědět i osobní budoucnost a cokoli, co patří k proudu života na této planetě. Nehodlám si tu ale hrát na odborníka duše. Sám mám možnost z tohoto poznání které mám na mysli čerpat jen část a to pokaždé jiným dílem v závislosti na mnoha okolnostech. A když píši "cesty duše", myslím tím velice logické a přirozené věci. Všichni tvorové a celý vesmír je na cestě sebepoznávání, která se v různých koutech vesmíru pravděpodobně moc neliší. Zákonitosti přírody jsou všeobecně platné a platí tedy pro každého. Když stoupáme po schodech, je nanejvýš pravděpodobné, že stoupneme na schod číslo 2 nebo 3, dříve než stoupneme na schod číslo 4. To, že si schod číslo 2 nebo i 4 někdo neuvědomuje, je jen proto, že neměl důvod tím ztrácet čas. Pod cestami duše tedy nerozumějte nic příliš tajemného. Myslím tím i takové věci, jako obyčejné psychologické reakce, jež lze často očekávat. Zkrátka možnosti pohybu v rámci toho, co je dané, jsou z určitého pohledu velmi omezené. Jsme-li všichni lidé, jsme stejní až až a naše chování se stává docela předvídatelné. Přesto je možností tolik, že předpověď nebo tušení k nám přijde většinou jen náhodou, samo od sebe, jako intuice, vnuknutí nebo instinkt. Z další části jsou to prosté zkušenosti a vědění získané časem. Jen navenek vše působí tajemně.
Dalibor Novák