Říká se mu král proroků nebo lékař strachu. Nejznámější astrolog světa z francouzské Provence děsí i v moderní době. Jsme na začátku sedmadvacetiletého boje proti terorismu, jemuž vládne historicky třetí antikrist Mabus? Byla Husajnova poprava hřebíčkem do naší rakve?
Na stěny katedrály Notre Dame ve francouzské Remeši dopadají paprsky poledního slunce, které se snaží prosvětlit chladný zimní den. Je čtvrtek 14. prosince 1503 a král proroků Michael se právě narodil. Přímo symbolicky dostává své jméno po chrámu, v němž jsou korunováni i francouzští králové. Jeho židovský otec (údajně z prorockého kmene Izachar) a místní notář tu totiž z objektivních důvodů své doby přejde na křesťanskou víru. Po své smrti kdysi malému Michaelovi už, narozdíl od svých dalších šestnácti sourozenců, neřekne celý svět jinak než latinským Nostradamus. Co nám může říci dnes?
Strašlivý prorok, nebo lékař strachu?
Tak jako sví dědové i Michael se stává lékařem. Nejvíce se ale zajímá odmala o astrologii, tehdy přirozenou součást ostatních vědeckých nauk. Podezírán z kacířství, prochází tento brzy vzdělaný muž obdobím velkého moru a hrůz 16. století, které samy připomínají apokalypsu. V zoufalé snaze umenšit utrpení umírajících, mezi nimiž je i jeho žena a děti, nachází neobvyklý lék: „Strach jsou dveře. Jimi přichází veškerá nemoc. Strach vytváří válku a všechny ostatní hrůzy. Strach činí pohromy i iluze. Pouze strach. Je to vždy strach,“ píše v úvodu svých proroctví, které děsí i největší krále a vládce po všechna následující staletí. Je tato lidská vypočitatelnost, povaha řízená strachem, tím důvodem, proč se tolik Nostradamových proroctví vyplňuje? Je sama jeho kniha veršovaných obrazů prorokovaných hrůz medicínou, která z nás má vypudit naši v mysli potlačenou propast strachu? Přestože smyslem proroctví je zjevně varovat, mnozí se Nostradamově medicíně brání. Propadají svému strachu a považují ho za negativistu. K obtížnému postavení největší prorocké knihy všech dob přispívá i dědictví doby, ve které vznikla. Michael musel své vize zakódovat a my se pak o jejich naplnění obvykle dozvídáme až dodatečně. Dalibor Novák
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat